Výběr oken a upevnění - NEW WIN CZ s.r.o.

Výběr oken a upevnění

Výběr oken a upevnění Při rozhodování o výměně starých oken mějte na paměti to, že:

  • správně vybrat velikost okna do  velikosti stávajících otvorů 
  • výměnu oken zadejte  dodavateli, který vám zaručí správné osazení a utěsnění montážní spáry( preferovaný je systém třívrstvový )
  • nová okna by měla být vybavena difuzéry ( větrací mřížky), nebo budou v souladu s pokyny výrobce    ventilovat
  • zhotovitel díla vám poskytne výše zmíněné instrukce a zaručí vykonanou práci 

Splněním těchto podmínek a výběr kvalitního výrobce oken bude umožněno využívat vaše investice na desítky let.

V tomto příspěvku  se budeme  věnovat  dominantnímu  problému, tj.   správnému  výběru oken a jejich  následné montáži . 

Přirozeně každý  v  dlouhé zimě odhaluje kvality  stávajících  oken a odhaluje mnohé nedostatky ve způsobu jejich montáže.  Zejména to platí pro okna namontována před  15-20 lety . Snahou je  upozornit  zájemce o  okna  na některé chyby, které mohou vzniknout při jejich výměně . Dovolte mi připomenout některé základní zásady, které Vás mohou ochránit  před nepříjemným překvapením v budoucnu. Jak ukazují statistické údaje a zkušenosti v mnoha zemích s podobnými klimatickými podmínkami  -  funkce oken a spokojenosti uživatelů, bude záviset na:

  • v 50%  na způsobu montáže,
  • v 40% na kvalitě provedení oken,
  • v 10%  v používání  a údržbě.

 

Velikost okna a rozměry okna.

Výběr vhodné velikosti okna přizpůsobený rozměru okenního otvoru je velmi důležitý a má dramatický dopad na správné fungování ve stěně objektu. Okno určené k montáži do otvoru by mělo mít takové rozměry, které umožňují jeho správnou instalaci a jeho vyrovnávání pomocí klínů. Mezi oknem a ostěním by měly být zachovány mezery o šířce, která po instalaci oken umožní jejich rozšíření a to vlivem vlhkosti a teploty. Správná mezera je rovněž důležitá pro použití správného těsnění mezi oknem a ostěním. Šířka mezery závisí na materiálu ze kterého je okno vyrobeno, dále jeho velikosti a barevného odstínu profilu. Okna z PVC profilů v tmavých barvách se více nahřívají teplem a mají větší roztažnost. Doporučená optimální montážní vůle pro velikost okna od velikosti 1,5m do 4,5 m jsou:

  • Tvrdé PVC, bílá barva  – mezera 10-25 mm
  • PVC tvrdý, tmavý odstín  – mezera 15-30 mm
  • Dřevěná okna  - mezera 10 mm
  • Hliník / materiál – mezera 10-20 mm

 

Uvedený menší rozměr mezery se týká velikosti okna do 1,5 metru, zatímco větší rozměr je maximální velikost okna, tj. 4,5 metru.

Překročení optimálních rozměrů nejsou přijatelná, neboť příliš úzká mezera brání řádnému provedení utěsnění oken se zdí, a naopak příliš široké mezery neumožní pevné zakotvení okna ve stěně a ztíží utěsnění.

 

Upevnění oken ve zdi domu.

Upevnění oken ve zdi domu.Příprava otvoru pro montáž oken začíná odstraněním jeho křehké vrstvy a případně doplněním materiálu v důsledku odpadlého zdiva. Sloupek by měl být čistý, rovný a suchý. Je nepřijatelné, aby zůstaly po vybourání starých otvorových výplní na zdivu staré kusy izolace.

Pořadí montážních prací závisí do určité míry na způsobu utěsnění oken které chceme použít v konkrétním případě. Některé použité materiály vyžadují použít těsnění před kotvení rámu do zdi, jiný způsob utěsnění se aplikuje po montáži oken do ostění.

Okno se upevní do otvoru pomocí turbo šroubů, nebo kovovými kotvami. Kotvy musí být připevněny k rámu ve vzdálenosti asi 15 cm od rohů. Vzájemná vzdálenost mezi kotvy by neměla být větší než 80 cm u hliníkových a dřevěných oken a 70 cm pro okna z PVC. Po ustavení oken do vodorovné roviny, přizpůsobíme pozici ve svislém směru, pečující o zachování rovnosti mezery mezi rámem a stěnou na každé straně. Potom upevníme ke zdi kotvy. Montáž a druh používaných kotevních prvků bude záviset na druhu materiálu ze kterého je stěna postavena.

 

 

Tři vrstvy systému těsnění - membránovým systémem parozábrany např. Illbruck i3

Spojení okenního rámu a zdi budovy je velmi citlivým místem. V první řadě se projeví následky špatné montáže. Postupem času se objeví např. tyto vady jako odlupování malby kolem oken, promrzání, vlhkost, plísně, houby na stěně a nadměrná spotřeba energie na vytápění.

Běžnou praxí při samotné montáži oken je provedení izolace "pouze" pěnou na bázi PUR. Po nezbytné době jejího vytvrzení a vyzrání je na tuto pěnu již prováděno zednické zapravení. V horším případě je pěna zejména z venkovní strany nechráněná a může být narušována povětrnostními vlivy. Takto narušená pěna ještě více ztrácí svoje izolační schopnosti. Bez dodatečných těsnících materiálů neposkytují trvalý účinek. V důsledku kapilární absorpce ( objemového pohlcování ) vlhkosti z okolí dochází k vlhnutí pěny a její postupné degradaci. Termické utěsnění již neplní svou úlohu.

Ani používání materiálů na bázi silikonu nepřineslo uspokojující výsledky. V této situaci bylo nezbytné vytvoření systému těsnění oken, které by bylo trvalé a účinné vzhledem k faktorům jako:

vnější strana

  • tlaku větru a dešťové vody
  • kapilární absorpce vody
  • UV
  • hluk

od okna

  • rozměrových změn v důsledku změn teploty a vlhkosti
  • pohyby budovy
  • síly vyplývající z používání oken

vnitřní strana budovy

  • změnám vlhkosti a teploty v místnosti

Analýza faktorů působících na okno dospěla k závěru, že účinný systém těsnění oken by měl být složen z třech vrstev. Jedna bude sloužit jako vlastní izolace ( polyuretanová pěna ) a zbytek ji bude chránit před vlhkostí zvenku i zevnitř. Všechny vrstvy musí prokázat flexibilitu, která zajišťuje odolnost proti tepelným a mechanickým poškozením. V zimním období je relativní vlhkost vnitřního vzduchu vyšší než mimo budovu. Tento systém by měl být založen na základním principu - uvnitř těsněji než venku. Základem pro správné fungování systému je suchá zateplující vrstva. Takový stav lze získat s těmito materiály:

Připojovací spára mezi otvorovou výplní a ostěním musí vytvořit tři funkční roviny:

První (interiérová) rovina - parotěsná zábrana tvořena speciální fólií nebo trvale elastickým tmelem

Druhá (výplňová) rovina - izolační vrstva tvořena PU pěnou. V této rovině má být prostor mezi otvorovou výplní a ostěním vyplněn kvalitním tepelně a zvukově izolačním materiálem. Před aplikací montážní pěny musí být ostění čisté a zvlhčí se ostění i rám vodou, aby pěna byla hutnější a měla požadované tepelné izolační vlastnosti

Třetí (exteriérová) rovina - tvořena paropropustnou zábranou, která ochraňuje PU pěnu před povětrnostními vlivy a zároveň umožňuje odvětrávání případné vlhkosti ze spáry směrem ven. Tato rovina je nejčastěji tvořena paropropustnou fólií nebo komprimační páskou.

Správné osazení otvorové výplně do stavebních otvorů je velmi důležité

Správné osazení otvorové výplně do stavebních otvorů je velmi důležité, protože nesprávným, nesystémovým řešením připojovacích spár v osazení otvorové výplně dochází k tepelným ztrátám a zhoršení zvukové průzvučnosti o 3 dB až 7 dB.

Systém spočívá v aplikaci fólie pro utěsnění jak interiérové, tak exteriérové strany připojovací spáry otvorových výplní. V nabídce je několik druhů fólií ze zmiňovaného systému "i3", tak aby bylo možné pokrýt celé spektrum možných zakázek. Vždy je nutné s naším technikem najít vhodný typ fólie pro řešení Vaší konkrétní zakázky.

Systém Illbruck i3 na rozdíl od montáže na pouhou pěnu zaručuje:

  • Životnost napojovací spáry po celou dobu životnosti stavby
  • Odolnost proti vodním parám
  • Minimalizaci vzniku plísní vlivem kondenzace vlhkosti 
    Možnost dilatace napojovací spár

Větrání obytných prostor

Větrání obytných prostor

Prostory k trvalému pobytu musí mít řádné větrání, aby byly zajištěny podmínky pro bezpečný pobyt, zdravé pracovní podmínky a zdravé ovzduší.

Zdroje vlhkosti v objektu jsou:

  • vodní pára z vlhkých oblastí (kuchyně, koupelny)
  • vlhkost předávaná  lidmi a zvířaty
  •  vlhkost ve formě páry   z rostlin
  • vlhkost  která zůstala ve stavebních materiálech

 

Účinné větrání je proces výměny znečištěného ovzduší na čerstvé ovzduší, dodané z venku. Převážná většina obytných budov mají větrací systém, který je zapříčiněn přirozenou gravitací a automaticky vzduch prochází místnostmi na základě diferenčního tlaku způsobeného teplotními rozdíly. Nicméně, v budovách vybavených mechanickým větráním je vyměněn vzduch pod tlakem vhodně projektovanou ventilací .

Pokud v budově větrání nepracuje správně a není byt zbaven o přebytečnou vlhkost , výsledkem je zvýšení vlhkosti vzduchu v budově. Dochází k přebytečné vlhkosti objevující se na studeném povrchu - sklo, okna, spojení okna se zdí domu, okenní rámy z PVC nebo hliníku . Pokud je nesprávnou technologií provedeno utěsnění mezi oknem a budovou, může docházet v místech spoje, nebo okolí ke zvlhnutí. Jestliže se tento stav vyskytuje delší čas, může to vést k výskytu hub a plísní na povrchu stěny v blízkosti okna, nebo v místech spáry okna. V některých případech může začít růst hub ve stěně objektu - tak-zvaný "syndromu nemocných budov".

Chcete-li tomu předejít, je třeba zajistit hladký průběh gravitačního větrání tím, že zajistíte dostatečný přísun čerstvého vzduchu do místnosti. V tomto systému plní velmi důležitou úlohu nainstalovaná okna. Vyrobená a nainstalované okna nemohou být absolutně těsné, což je ale dnes realitou. Právní předpis (Evropská norma EN/12207: 2001 - "okna a dveře. Průvzdušnost.") nařizuje výrobci dodržovat normy týkající se infiltraci vzduchu přes okno. Zvýšení infiltrace je možno dosáhnout použitým obvodovým kováním, tkzv.mikroventilací. V přesně stanoveném místě pomocí okenní kliky musíme dostat malou mezeru mezi rámem a křídlem okna. Toto řešení vyžaduje ruční manipulaci a cvičení s cílem, zajistit optimální průtok čerstvého vzduchu.

Jinou a jednoduchou možností dosáhnutí neúplné těsnosti okna je odstranění části těsnění z okenního křídla.

Difuzéry - moderní řešení s cílem zajistit řádné větrání v místnosti je instalace okenní větrací klapky . Difuzéry jsou jednoduché elementy dlouhé asi 30 až 40 cm, montáž je do rámu okna při výrobě, nebo do stěny. Difuzéry fungují vlivem tlaku, nebo na základě množství vlhkosti v místnosti.

Ventilační klapky v oknech umožňují přívod vzduchu do obytných prostor. I při úplně uzavřeném okně je do místnosti přiváděn čerstvý vzduch nutný k zaručení účinného větrání. Ventilační klapky jsou montovány v horní části okna. Venkovní vzduch protéká nad hlavami lidí pobývajících v místnosti, což brání nepříjemnému jevu průvanu a následnému pocitu nepohodlí uživatelů.

Ventilační klapky montujeme do pokojů a případně také v kuchyni, vzduch pak proudí celým bytem do místností vybavených ventilačními kanály (kuchyně, koupelna, WC), odkud je odstraňováno ven společně se vznikajícími nečistotami.

 

Podle způsobu fungování rozlišujeme:

 

• ventilační klapky řízené hygroskopicky

– ovládané automaticky. Objem průtoku vzduchu závisí na obsahu vodní páry (relativní vzdušná vlhkost) v místnosti, tzn. na znečištění vzduchu v důsledku takové činnosti, např. praní, vaření, sušení apod. Jako ovládací čidlo slouží polyamidová páska, která v důsledku změn relativní vzdušné vlhkosti mění svou délku, což způsobuje větší nebo menší otevření průduchu, a tím pádem přivede větší nebo menší objem čerstvého vzduchu do místnosti. Nevyžadují zásah uživatele.

• ventilační klapky tlakové

- samoregulační. Množství přiváděného vzduchu závisí na rozdílu tlaku uvnitř místnosti a venku. Pokračuje tak dlouho, až výkon ventilační klapky dosáhne maximální hodnotu. V případě dalšího růstu se křidélka vychýlí a omezí množství přiváděného vzduchu. K takové situaci může dojít např. při nárazech větru. Uživatel má možnost uzavřít clony a omezit tak průtok vzduchu na minimum.

• ventilační klapky ovládané ručně

- uživatel sám nastavuje šíři otevření ventilační klapky a rozhoduje tak o množství přiváděného vzduchu. Ručně mění polohu průduchu ventilační klapky.

Je třeba mít na paměti, že nedostatečná ventilace místností je příčinou:

  • srážení vodní páry na povrchu okenních skel;
  • vlhkosti v místnostech, která vytváří příznivé prostředí pro růst plísní a hub;
  • špatné nálady osob pobývajících v místnosti. Snížená výměna vzduchu může způsobovat bolesti hlavy, nemoci horních cest dýchacích, alergie apod
  • vzniku nepříjemného zápachu, často po dlouhé nepřítomnosti uživatelů;
  • zvýšená koncentrace toxických látek, které se uvolňují z nábytku a povrchových materiálů;
  • nedostatek vzduchu nezbytného ke spalování paliva v plynových sporácích, krbech apod;